STANISLAV DIVIŠ / PRÁZDNÝ PROSTOR / BAREVNÁ GEOMETRIE

08.12.2017 — 28.01.2018

O výstavě

Se Stanislavem Divišem jsem se poprvé setkal tak trochu nechtěně. Petr Písařík mě pozval na svoji výstavu a já jsem na té výstavě před Divišem utekl. Přišel jsem asi hodinu před vernisáží, a když mně Pisi chtěl představit jakémusi pánovi, který si prohlížel vystavené obrazy, nenapadlo mě nic jiného než prásknout do bot. Nevím proč. Takové věci se zkrátka někdy stávají… Když jsem potom, na jaře roku 2005 našel konečně odvahu a Divišovi zavolal, modlil jsem se, aby nepráskl telefonem. Ale Stanislav má „uprchlíky“ zřejmě rád. Tedy uprchlíky před sebou. Dovezl mě z Kolínského nádraží do osady Vidice kde bydlí a tvoří, a já jsem nakonec od něj koupil, samozřejmě postupně 34 skvělých obrazů. Vlastně jakýsi průřez celým jeho dílem.

Když se mluví o Stanislavu Divišovi, napadnou každého především Spartakiády. Nevím proč tomu tak je. Stanislav vytvořil za více jak 30 let neuvěřitelný celek obrazů, ve kterém hrají spartakiády sice významnou roli /stále se k nim vrací/, ale nejsou zdaleka jediné. Katedrály, Vznik a vývoj cyklóny, Subtraktivní tvoření barev... Celé cykly obrazů vznikají, někdy s odkazem na vědecké ilustrace a záznamy, někdy prostě jen Pohledy na Prahu. V každém případě, při jejich námětech a tématech je zdvojení a ztrojení a třeba zdesetinásobení variant naprosto logické, a vlastně taky nutné. Možností zachycení tématu se prostě nabízí celá přehršel.

Mimochodem, víte, jak Stanislav získal podklady právě ke Spartakiádám?

Byl říjen roku 1989 a Diviš zaklepal na Strahovském stadiónu. Chystala se Spartakiáda roku 1990 a Stanislav se dostal „ke starému Sokolovi“ /jeho slova/. Ten Sokol měl všechny skladby pod palcem, a že to byl bývalý Sokol, o tom svědčilo jeho zaujetí a nadšení. Vy chcete malovat Spartakiádu?, rozzářil se doširoka a před Divišem se navršila kupa sešitů s rozkreslenými skladbami. Pro každé cvičení jeden sešit, vysvětloval Sokol, ale vrátit, jasný? Diviš si odnesl celou slavnou Spartakiádu v ruksaku a netušil, že už žádná spartakiáda nebude. Dějiny se někdy ke spartakiádám zachovají divně…

Stanislavovo dílo mám velmi rád. Dokonce si troufnu říct, že Diviš patří k mým nejoblíbenějším malířům! Počínaje velkými papíry z let 1984, 1985 a konče třeba současnými obrazy. Oceňuji jeho neustálý vývoj, hledání nových přístupů a témat, které ve své tvorbě zachycuje. Koneckonců, podívejte se na výstavu. Není to zase zcela nový pohled?

 

Richard Adam