BILDER STRAßE 12

13.06.2013 — 13.07.2013

O výstavě

V Paláci Adria mě Ondřej Kopal zavedl do vnitřní dvorany. Náhodou jsem to objevil, řekl na vysvětlenou a ukázal na dvě kolmé řady symbolů, rýsujících se nad vchodem. Jen nevím, co znamená ten třináctý.
To bude asi nějaký odkaz na Poseidona, řekl jsem já. Na moře a jeho věčnou přítomnost. V životě lidí je přitomno stále. Nebo snad ne?
Ondřej pokrčil rameny. Zato těch dvanáct symbolů, šest a šest, představuje zvěrokruh. Dvanáct znamení pro jeden každý měsíc. Jak je konečně teď maluji. V kterém znamení jsi narozen ty? Říkal jsi tuším v Rybách.
Ano, to je pravda. A když jsem to kdysi dávno řekl jedné známé, jen spráskla ruce. Ryby? To je snad nejhorší ze všeho. Na těch se zvěrokruh opravdu vyřádil!
Ale k těm Ondřejovým obrazům. Je jich dvanáct, ke každému znamení tedy jeden. Většinou velké formáty, všěchny co zvonky na domech. A každé znamení je provázeno několika jmény na těch zvoncích. Karel IV., Freud, nebo třeba Franz Kafka. Ten, kdo je v onom znamení narozen, je k němu také přiřazen. Koneckonců, kdo si to většinou uvědomuje? Je zkrátka nositelem charakteristických znaků vyjadřujících to které znamení. I těch Ryb, při určování kterých byl zvěrokruh už na konci běhu a náležitě unaven. A tak prostě vychrstl skoro všechno negativní, co mu v torně ještě zůstalo. Tak to alespoň říkala má dávná známá. Je to blbost? Nevím.

Ondřej Kopal tvoří obrazové cykly. Už od školy, už od chvíle, kdy ho chtěl Milan Knížák za jeden jeho cyklus, cyklus Motylů, vyhodit z Akademie. Upřímě řečeno, bylo by to asi jedno. Umělec, opravdový umělec s talentem a pílí se nejspíš prosadí, ať už vystuduje nějakou školu nebo ne. Ta škola nehraje v podstatě žádnou roli.

Takže obrazové cykly. Po Motýlech stylizované Sporty, házená, hokej nebo rugby. To byla absolventská série. A po ní Vodopády, které předcházely Ondřejově pobytu ve Venezuele. A do jisté míry s tím pobytem i souvisely. Motiv vodopádů máme přece spojený s exotickou cizinou. A Venezuela exotická opravdu je.

Nebo řada, kdy jeden každý obraz reagoval na charakteristické rysy některé země. Portugalsko. Itálie. Jsou pro Mexiko typická rozložitá sombréra? Nebo snad památky po starých civilizacích? Aztékové,  Mayové?

A další cyklus. Loutkové divadlo, jak ho ztvárňují v různých zemích světa. Třeba v Indii nebo na Filipínách. Slon a místní duch hromu. Řeka a jemná gejša. Co vás tak napadá. Tygr? Květ orchideje? Ubezpečuji vás. Vaše fantazie není dost bujná, abyste vymysleli všechna podobenství, která realitu přetvářejí. Bez kontextu s danou zemí a civilizací prostě nemáte šanci. A je to tak myslím dobře. 

Divoká barevnost. To je jeden z charakteristických rysů Ondřejovy malby. I když tomu tak není nutně vždy a obrazy cyklu Znamení zvěrokruhu jsou toho drobným dokladem. Ale co si budeme povídat. Barva je prostě jedním z Ondřejových nejzřetelnějších přínosů do kadlubu českého malířství. A taky gesto. A taky poučení streetartem a graffiti. V kombinaci s dokonalou malířskou technikou prostě mateřské lůno nechávající vzniknout obrazům v české malbě zcela originálním a neopakovatelným. A hlavně, neodvozeným od již vzniklých pláten. Tím nemyslím samozřejmě plátna Ondřejova.

Ondřej Kopal absolvoval pražskou Akademii v roce 2002. A od té doby urazil ve své tvorbě neuvěřitelnou cestu. Samozřejmě cestu hledání, ale především nacházení nových přístupů k tvorbě a nových postupů, jak vlastně obraz malovat. Vím, že napsáno takhle to svědčí spíše o mé neschopnosti vyjádřit podstatu věci. Ale je otázkou, jestli vůbec nějakou podstatu slovy vyjadřovat. Vizuální sdělení nevyžaduje překlad do slov. Ten totiž není v podstatě ani možný. Takže si  raději projděte výstavu a projděte si ji ještě jednou. Krása obrazů k vám bude hovořit sama a přitom k tomu nebude žádná slova potřebovat. Naštěstí!                                                                                                                                                                       

o.kopal-pozvanka-el..galerie1patro-glr-detail-610x458.jpg